Americké sudy k jedinečně americké krizi dluhového stropu
Když se prezident Joe Biden v úterý v Bílém domě sejde s nejvyššími republikánskými zákonodárci, udělají to diskutujte o problému, který neexistuje v žádné jiné zemi na Zemi: jak se vyhnout hrozícímu dluhovému stropu krize.
Vyplývá to z výzkumu nestranného think-tanku Atlantic Council. Jejich výzkum zjistil, že zatímco několik dalších zemí má zákony omezující, kolik peněz si jejich vlády mohou půjčit, nikde jinde se to nepoužívá k hraní hry na kuře s zdraví ekonomiky v sázce.
Zúčtování přes dluhový strop, stejně jako univerzitní fotbal a sušenky skautek, jsou jedinečným americkým fenoménem.
V USA rozhoduje Kongres, jak vláda utrácí peníze, a stanoví limit na množství peněz, které si ministerstvo financí může půjčit na zaplacení těchto účtů. Dluhový limit ve výši 31,4 bilionu dolarů byl překročen letos v lednu a vládě mohou dojít peníze hned 1. června, varovala minulý týden ministryně financí Janet Yellenová.
Zákonodárci mají jen týdny na zvýšení nebo pozastavení limitu s rizikem potenciálního rizika hospodářskou krizi, pokud neuspějí.
„Je to trochu, jako kdybych utratil peníze pomocí své kreditní karty, ale když přijde splatnost účtu, řeknu: ‚No, nemám oprávnění platit za peníze, které jsem už utratil,“ řekl Michael Klein, profesor ekonomie na Tufts University, začátkem tohoto měsíce v podcastu EconoFact. hostitelé.
Dluhové limity, v těch několika málo dalších zemích, které existují, jsou řešeny daleko odlišně, ukazuje výzkum Atlantic Council.
Například v Dánsku je dluhový strop o tolik vyšší než skutečný státní dluh, že jde v podstatě jen o formalitu. Evropská unie má ve svých knihách pravidlo, které sankcionuje země, které nashromáždí svůj státní dluh více než 60 % svého HDP, ale to přichází s únikovou doložkou pro období hospodářské krize. Limit dluhu EU byl během pandemie pozastaven a už se nemusí nikdy vrátit.
„Dluhové limity jsou vlastními nástroji, které usnadňují zdravou fiskální politiku,“ napsal v březnu na blogu Mrugank Bhusari, asistent ředitele Geoekonomického centra Atlantické rady. „V praxi však slouží přinejlepším jako orientační cíle nebo nástroje politického vyjednávání a v horším spouštěče ekonomického chaosu. Není překvapením, že většina světa se rozhodla takový limit mít.“
