Definice marxismu: Teorie, efekty a příklady
Co je marxismus?
Marxismus je sociální, politická a ekonomická filozofie pojmenovaná po Karel Marx. Zkoumá účinek kapitalismus o práci, produktivitě a ekonomickém rozvoji a zasazuje se o dělnickou revoluci, která by převrátila kapitalismus ve prospěch komunismu. Marxismus předpokládá, že boj mezi sociálními třídami - konkrétně mezi buržoazií nebo kapitalisty a proletariát neboli pracovníci - definuje ekonomické vztahy v kapitalistické ekonomice a nevyhnutelně povede k revoluci komunismu.
Klíčové informace
- Marxismus je sociální, politická a ekonomická teorie, kterou vytvořil Karl Marx a která se zaměřuje na boj mezi kapitalisty a dělnickou třídou.
- Marx napsal, že mocenské vztahy mezi kapitalisty a dělníky byly ze své podstaty vykořisťovatelské a nevyhnutelně by vedly k třídnímu konfliktu.
- Věřil, že tento konflikt nakonec povede k revoluci, ve které dělnická třída svrhne kapitalistickou třídu a převezme kontrolu nad ekonomikou.
Pochopení marxismu
Marxismus je sociální i politická teorie, která zahrnuje teorii marxistických třídních konfliktů a
Marxova ekonomie. Marxismus byl poprvé veřejně formulován v brožuře 1848, Komunistický manifest, od Karla Marxe a Friedricha Engelse, která stanoví teorii třídního boje a revoluce. Marxiánská ekonomie se zaměřuje na kritiku kapitalismu, o které napsal Karl Marx ve své knize z roku 1867, Das Kapital.Třídní konflikt a zánik kapitalismu
Marxova třídní teorie zobrazuje kapitalismus jako jeden krok v historickém vývoji ekonomických systémů, které na sebe v přirozeném sledu navazují. Domnívá se, že jsou poháněny obrovskými neosobními silami historie, které se odehrávají prostřednictvím chování a konfliktů mezi sociálními třídami. Podle Marxe je každá společnost rozdělena mezi několik sociálních tříd, jejichž členové mají jeden s druhým více společného než s příslušníky jiných sociálních tříd.
Následují prvky Marxových teorií o tom, jak by třídní konflikt probíhal v kapitalistickém systému.
- Kapitalistická společnost se skládá ze dvou tříd - buržoazie neboli majitelé podniků, kteří ji ovládají výrobní prostředkya proletariát neboli dělníci, jejichž práce se mění na syrovou zboží na cenné ekonomické statky.
- Obyčejní dělníci, kteří nevlastní výrobní prostředky, jako jsou továrny, budovy a materiály, mají v kapitalistickém ekonomickém systému malou moc. Pracovníci jsou také snadno nahraditelní v obdobích vysoké nezaměstnanosti, což dále znehodnocuje jejich vnímanou hodnotu.
- Aby majitelé podniků maximalizovali zisky, mají motivaci dostat ze svých dělníků co nejvíce práce a současně jim vyplácet nejnižší možné mzdy. To vytváří nespravedlivou nerovnováhu mezi vlastníky a dělníky, jejichž práci využívají pro svůj vlastní zisk.
- Protože dělníci mají malý osobní podíl na výrobním procesu, Marx věřil, že se mu (stejně jako jejich vlastní lidskosti) odcizí a budou se vůči majiteli firmy hněvat.
- Buržoazie také zaměstnává sociální instituce, včetně vlády, médií, akademické obce, organizovaného náboženství a bankovnictví a finanční systémy, jako nástroje a zbraně proti proletariátu s cílem udržet jejich mocenské postavení a privilegium.
- V důsledku nerovností a vykořisťovatelských ekonomických vztahů mezi těmito dvěma třídami nakonec dojde k revoluci ve kterém se dělnická třída bouří proti buržoazii, získává kontrolu nad výrobními prostředky a ruší kapitalismus.
Marx si tedy myslel, že kapitalistický systém ve své podstatě obsahuje zárodky vlastní destrukce. Odcizení a vykořisťování proletariátu, které jsou zásadní pro kapitalistické vztahy, by nevyhnutelně žene dělnickou třídu, aby se vzbouřila proti buržoazii a převzala kontrolu nad prostředky Výroba. Tuto revoluci by vedli osvícení vůdci, známí jako předvoj proletariátu, kteří tomu rozuměli třídní strukturu společnosti a kdo by sjednotil pracující třídu zvýšením povědomí a třídy vědomí.
V důsledku revoluce Marx předpověděl, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků bude nahrazeno kolektivním vlastnictvím, nejprve pod socialismus a pak pod komunismu.V konečné fázi lidského vývoje by sociální třídy a třídní boj již neexistovaly.
Komunismus vs. Socialismus vs. Kapitalismus
Marxovy a Engelovy myšlenky položily základy teorie a praxe komunismu. Komunismus obhajuje beztřídní systém, ve kterém je veškerý majetek a bohatství spíše komunálně než soukromě. Ačkoli bývalý Sovětský svaz, Čína a Kuba, mezi jinými národy, měly nominálně komunistické vlády, ve skutečnosti nikdy neexistoval čistě komunistický stát, který by zcela odstranil osobní majetek, peníze a třídu systémy.
Socialismus předchází komunismu o několik desítek let. První stoupenci požadovali rovnostářštější rozdělení bohatství, solidaritu mezi pracovníky, lepší pracovní podmínky a společné vlastnictví půdy a výrobních zařízení. Socialismus je založen na myšlence veřejného vlastnictví výrobních prostředků, ale jednotlivci mohou stále vlastnit majetek. Socialistická reforma, místo aby vycházela z třídní revoluce, probíhá ve stávajících sociálních a politických strukturách, ať už jsou demokratické, technokratické, oligarchické nebo totalitní.
Komunismus i socialismus stojí proti kapitalismu, ekonomickému systému charakterizovanému soukromým vlastnictvím a systému zákonů, které chrání právo vlastnit nebo převádět soukromé vlastnictví. V kapitalistickém hospodářství vlastní jednotlivci a podniky výrobní prostředky a právo na nich profitovat. Komunismus a socialismus mají za cíl napravit křivdy kapitalistického systému volného trhu. Patří sem vykořisťování pracovníků a nerovnosti mezi bohatými a chudými.
Kritika marxismu
Ačkoli Marx inspiroval množství následovníků, mnoho z jeho předpovědí se nesplnilo. Marx věřil, že zvýšení konkurence, spíše než produkce lepšího zboží pro spotřebitele, povede k bankrot mezi kapitalisty a vzestup monopolů, protože stále méně jich zůstalo pod kontrolou Výroba. Zkrachovaní bývalí kapitalisté by se připojili k proletariátu a nakonec vytvořili armádu nezaměstnaných. Tržní hospodářství, které je ze své podstaty neplánované, by navíc mělo obrovské problémy s nabídkou a poptávkou a způsobilo by vážné deprese.
Přesto se kapitalismus v důsledku tvrdé konkurence nezhroutil. Přestože se trhy v průběhu času měnily, nevedly k převaze monopolů. Mzdy se však zvýšily a zisky neklesly ekonomická nerovnost v mnoha kapitalistických společnostech vzrostl. A přestože docházelo k recesím a depresím, nejsou považovány za inherentní rys volných trhů. Společnost bez konkurence, peněz a soukromého vlastnictví se nikdy neuskutečnila a historie 20. století naznačuje, že je to pravděpodobně neproveditelný koncept.