Better Investing Tips

Definice marxismu: Teorie, efekty a příklady

click fraud protection

Co je marxismus?

Marxismus je sociální, politická a ekonomická filozofie pojmenovaná po Karel Marx. Zkoumá účinek kapitalismus o práci, produktivitě a ekonomickém rozvoji a zasazuje se o dělnickou revoluci, která by převrátila kapitalismus ve prospěch komunismu. Marxismus předpokládá, že boj mezi sociálními třídami - konkrétně mezi buržoazií nebo kapitalisty a proletariát neboli pracovníci - definuje ekonomické vztahy v kapitalistické ekonomice a nevyhnutelně povede k revoluci komunismu.

Klíčové informace

  • Marxismus je sociální, politická a ekonomická teorie, kterou vytvořil Karl Marx a která se zaměřuje na boj mezi kapitalisty a dělnickou třídou.
  • Marx napsal, že mocenské vztahy mezi kapitalisty a dělníky byly ze své podstaty vykořisťovatelské a nevyhnutelně by vedly k třídnímu konfliktu.
  • Věřil, že tento konflikt nakonec povede k revoluci, ve které dělnická třída svrhne kapitalistickou třídu a převezme kontrolu nad ekonomikou.

Pochopení marxismu

Marxismus je sociální i politická teorie, která zahrnuje teorii marxistických třídních konfliktů a

Marxova ekonomie. Marxismus byl poprvé veřejně formulován v brožuře 1848, Komunistický manifest, od Karla Marxe a Friedricha Engelse, která stanoví teorii třídního boje a revoluce. Marxiánská ekonomie se zaměřuje na kritiku kapitalismu, o které napsal Karl Marx ve své knize z roku 1867, Das Kapital.

Třídní konflikt a zánik kapitalismu

Marxova třídní teorie zobrazuje kapitalismus jako jeden krok v historickém vývoji ekonomických systémů, které na sebe v přirozeném sledu navazují. Domnívá se, že jsou poháněny obrovskými neosobními silami historie, které se odehrávají prostřednictvím chování a konfliktů mezi sociálními třídami. Podle Marxe je každá společnost rozdělena mezi několik sociálních tříd, jejichž členové mají jeden s druhým více společného než s příslušníky jiných sociálních tříd.

Následují prvky Marxových teorií o tom, jak by třídní konflikt probíhal v kapitalistickém systému.

  • Kapitalistická společnost se skládá ze dvou tříd - buržoazie neboli majitelé podniků, kteří ji ovládají výrobní prostředkya proletariát neboli dělníci, jejichž práce se mění na syrovou zboží na cenné ekonomické statky.
  • Obyčejní dělníci, kteří nevlastní výrobní prostředky, jako jsou továrny, budovy a materiály, mají v kapitalistickém ekonomickém systému malou moc. Pracovníci jsou také snadno nahraditelní v obdobích vysoké nezaměstnanosti, což dále znehodnocuje jejich vnímanou hodnotu.
  • Aby majitelé podniků maximalizovali zisky, mají motivaci dostat ze svých dělníků co nejvíce práce a současně jim vyplácet nejnižší možné mzdy. To vytváří nespravedlivou nerovnováhu mezi vlastníky a dělníky, jejichž práci využívají pro svůj vlastní zisk.
  • Protože dělníci mají malý osobní podíl na výrobním procesu, Marx věřil, že se mu (stejně jako jejich vlastní lidskosti) odcizí a budou se vůči majiteli firmy hněvat.
  • Buržoazie také zaměstnává sociální instituce, včetně vlády, médií, akademické obce, organizovaného náboženství a bankovnictví a finanční systémy, jako nástroje a zbraně proti proletariátu s cílem udržet jejich mocenské postavení a privilegium.
  • V důsledku nerovností a vykořisťovatelských ekonomických vztahů mezi těmito dvěma třídami nakonec dojde k revoluci ve kterém se dělnická třída bouří proti buržoazii, získává kontrolu nad výrobními prostředky a ruší kapitalismus.

Marx si tedy myslel, že kapitalistický systém ve své podstatě obsahuje zárodky vlastní destrukce. Odcizení a vykořisťování proletariátu, které jsou zásadní pro kapitalistické vztahy, by nevyhnutelně žene dělnickou třídu, aby se vzbouřila proti buržoazii a převzala kontrolu nad prostředky Výroba. Tuto revoluci by vedli osvícení vůdci, známí jako předvoj proletariátu, kteří tomu rozuměli třídní strukturu společnosti a kdo by sjednotil pracující třídu zvýšením povědomí a třídy vědomí.

V důsledku revoluce Marx předpověděl, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků bude nahrazeno kolektivním vlastnictvím, nejprve pod socialismus a pak pod komunismu.V konečné fázi lidského vývoje by sociální třídy a třídní boj již neexistovaly.

Komunismus vs. Socialismus vs. Kapitalismus

Marxovy a Engelovy myšlenky položily základy teorie a praxe komunismu. Komunismus obhajuje beztřídní systém, ve kterém je veškerý majetek a bohatství spíše komunálně než soukromě. Ačkoli bývalý Sovětský svaz, Čína a Kuba, mezi jinými národy, měly nominálně komunistické vlády, ve skutečnosti nikdy neexistoval čistě komunistický stát, který by zcela odstranil osobní majetek, peníze a třídu systémy.

Socialismus předchází komunismu o několik desítek let. První stoupenci požadovali rovnostářštější rozdělení bohatství, solidaritu mezi pracovníky, lepší pracovní podmínky a společné vlastnictví půdy a výrobních zařízení. Socialismus je založen na myšlence veřejného vlastnictví výrobních prostředků, ale jednotlivci mohou stále vlastnit majetek. Socialistická reforma, místo aby vycházela z třídní revoluce, probíhá ve stávajících sociálních a politických strukturách, ať už jsou demokratické, technokratické, oligarchické nebo totalitní.

Komunismus i socialismus stojí proti kapitalismu, ekonomickému systému charakterizovanému soukromým vlastnictvím a systému zákonů, které chrání právo vlastnit nebo převádět soukromé vlastnictví. V kapitalistickém hospodářství vlastní jednotlivci a podniky výrobní prostředky a právo na nich profitovat. Komunismus a socialismus mají za cíl napravit křivdy kapitalistického systému volného trhu. Patří sem vykořisťování pracovníků a nerovnosti mezi bohatými a chudými.

Kritika marxismu

Ačkoli Marx inspiroval množství následovníků, mnoho z jeho předpovědí se nesplnilo. Marx věřil, že zvýšení konkurence, spíše než produkce lepšího zboží pro spotřebitele, povede k bankrot mezi kapitalisty a vzestup monopolů, protože stále méně jich zůstalo pod kontrolou Výroba. Zkrachovaní bývalí kapitalisté by se připojili k proletariátu a nakonec vytvořili armádu nezaměstnaných. Tržní hospodářství, které je ze své podstaty neplánované, by navíc mělo obrovské problémy s nabídkou a poptávkou a způsobilo by vážné deprese.

Přesto se kapitalismus v důsledku tvrdé konkurence nezhroutil. Přestože se trhy v průběhu času měnily, nevedly k převaze monopolů. Mzdy se však zvýšily a zisky neklesly ekonomická nerovnost v mnoha kapitalistických společnostech vzrostl. A přestože docházelo k recesím a depresím, nejsou považovány za inherentní rys volných trhů. Společnost bez konkurence, peněz a soukromého vlastnictví se nikdy neuskutečnila a historie 20. století naznačuje, že je to pravděpodobně neproveditelný koncept.

Deflační nebezpečí

Když většina z nás myslí inflace, myslíme na rostoucí ceny, které zatěžují rozpočty a berou nám ...

Přečtěte si více

Může být deflace dobrá?

Typicky, deflace je znakem oslabující ekonomiky. Ekonomové se obávají deflace, protože klesající...

Přečtěte si více

Definice příspěvku na kapitálovou spotřebu (CCA)

Co je to příspěvek na kapitálovou spotřebu (CCA)? Příspěvek na kapitálovou spotřebu (CCA), někd...

Přečtěte si více

stories ig